Videonávody , návody , savegame

CSI:New York

Aneb soutěž o nejhorší adventuru roku

3.prosinec 2009 Autor recenze-Midnight Knight

Bang!Další rána otřásla už tak popraskaným sklem a z nočního temna se vynořil v přízračném světle protější panelák,aby se zas rozplynul kamsi do neznáma.Na chvíli jsem zajásal,že nastává Apokalypsa a já jsem u toho,pak mi ale došlo,že je vlastně Ta Půlnoc,oddělující starý a nový rok,tak jsem jen otráveně zamručel“Kéž by ti upadly obě ruce,xindle jeden“,nabral si plnou hrst z tenčící se zásoby předem připraveného mixu antidepresiv  a prášků proti bolestem hlavy,zapil vše zteplalou vodkou,zapálil si ten večer už čtvrtou speciálně upravenou cigaretu(to všechno jen proto,abych si mohl dát jako obvykle předsevzetí,že příští rok nebudu chlastat,kouřit a fetovat),a vrátil jsem se k otevřenému Wordu,abych skoncoval s noční můrou jménem CSI:New York.

Technická poznámka-abych předešel dotazům,proč na Silvestra nechlastám ve společnosti jako ostatní slušní občané,objasním raději hned.Je to prosté,milý Watsone,po několika silvestrovských party jsem zjistil,že každá z nich obsahovala nežádoucí prvky,jako třeba rozbitý obličej(to jste ale neviděli toho druhého),policii,obušky a pouta nebo noc na záchytce,tak jsem se v rámci lidstva obětoval a dobrovolně se vyškrtnul ze všech podobných kulturních akcí.

Ohledně nejhorší adventury roku 2008 jsem měl téměř do samotného konce roku jasno-Westerner 2-Revenge.Ale pouze téměř,za minutu dvanáct,tedy,abych byl přesný,třicátého prosince asi tak deset minut před polednem,mi přišel balíček s výše již zmiňovanou hrou CSI:New York,s hrou,která sice nezměnila běh vesmíru,ale utvrdila mě v přesvědčení,že pokud si člověk myslí,že hůř už být nemůže,šeredně se plete-může,může,a jak..Začnu trochu zeširoka,zaprvé,abych vás uvedl do obrazu,zadruhé,abych to na vás nevybalil všechno najednou,a zatřetí,protože se mi chce-což osobně pokládám za nejpádnější argument.QED.Kdo četl moje recenze k předchozím hrám z CSI série od Ubisoft ví,že jsem si k nim často jen velice těžce hledal cestičku-ale nějakým zázrakem jsem jí vždycky našel.Nakonec to dopadlo tak,že jsem si celou CSI sérii oblíbil(i když jsem dodnes z celého nekonečného TV seriálu viděl jen asi patnáct minut jednoho dílu,to mi bohatě stačilo,abych věděl,na co se už nikdy v TV nedívat)Takže,když jsem si CSI:NY objednával,cvičně jsem si projel všechny předchozí díly,abych se dostal do té správné vyšetřovací formy,a přitom jsem uvažoval,s jakou novinkou,zpestřením,tentokrát Ubisoft vyrukuje a překvapí.No,musím uznat,že Ubisoft nezklamal a překvapil,bohužel překvapení bylo asi tak ze stejného soudku,jako když vlezete ve dvacátém patře do výtahu a až uvnitř zjistíte,že někdo odstranil podlahu.První nesmělý náznak toho,že něco není v pořádku,jsem zaznamenal při pohledu na celkovou velikost instalačky-cirka 500 MB v době,kdy se kapacita her už jaksi automaticky počítá na Giga,plus minus nějaké nehraje žádnou roli,velikost poněkud zarážející.Nu což,možná Ubisoft vyvinul převratný engine,kterým nám chce ušetřit místo na disku,pomyslel jsem si(naivně) a pustil jsem se vesele do instalace.Nevyvinul,a úsměv mi zamrznul na rtech hned při první obrazovce první vyšetřovací mise.Takže jsem hru urychleně ukončil a jak mám u takových případů ve zvyku,pustil jsem si 500 mil Indianapolis.(Natahuju to,natahuju,a  pořád nic nevíte,co?,to je k vzteku,fakt.Smůla,mám depresi,že takový robot Marvin je v porovnání se mnou veselý klaun,a potřebuji se z ní vypsat.Takže si ještě chvíli počkejte,klidně mě při tom čekání proklínejte,na to jsem zvyklý)Protože věci se většinou nestávají jen tak(výjimku tvoří pouze mizení propisek a telefonních seznamů),začalo moje druhé já,nezatížené řízením monopostu,vymýšlet teorie,proč vlastně Ubisoft stvořil to,co stvořil.První moje hypotéza byla,že Ubisoft nenávidí New York-jenže od toho už byl jen krůček k závěru,že Ubisoft má na svědomí i jedenácté září,takže tuto teorii jsem rychle opustil.Druhá teorie vlastně měla základy v té první-Bin Laden tajně ovládnul Ubisoft a páchá psychický terorismus na hráčské populaci.Tuto teorii jsem pro změnu urychleně opustil z ryze sobeckých důvodů,některé lidi je lepší proti sobě nepoštvat(jo,a hodně zdraví v novém roce,Ládíku)Hypotézu o hromadné nesvéprávnosti všech pracovníku Ubisoftu jsem ihned zavrhnul,protože byla příliš pravděpodobná na to,aby mohl být pravdivá,takže mi zůstalo v rukávu už jen poslední eso-hospodářská krize.Jo,Ubisoft má problémy,šetří,kde se dá,to by šlo.Ať již se správnou či mylnou teorií,dostávám se k jádru věci a konečně vám prozradím,co můžete,nebo spíše nemůžete,od CSI:New York očekávat.Zároveň gratuluji těm několika trpělivým,kteří to vydrželi až sem číst.

Ti,kteří nějaké to CSI hráli,ví,co tyto hry dělá zajímavými-prozkoumávaní lokací,sbírání důkazního materiálu,výslechy,najít dostatek indicií,abyste mohli dostat povolení k domovní prohlídce nebo zatčení podezřelého,prostě takové příjemné přiblížení toho,jak asi opravdu vypadá všední den vyšetřovatele a jak jednotlivé procedury fungují-osobně,coby odchovanec „drsné školy“(Raymond Chandler,Dashiel Hammet a další) jsem byl překvapený,kolik práce je nutno vynaložit,aby se podezřelý mohl dopravit k výslechu(a teprve pak mu rozbít hubu),věřím,že nebudu jediný,komu CSI hry vyoslily,že přiznání opravdu nejde vymlátit jen tak na ulici,protože se vám dotyčný nelíbí.To vše bylo dokresleno více či méně zdařile graficky vytvořenými TV seriálovými postavami i s jejich hlasy herců.Nadabování postav CSI:NY herci ze seriálu je tak asi jediné,co zůstalo,na žánr adventura zapomeňte,pokud bych měl CSI:NY zařadit do nějaké škatulky,tak nejspíše„dětská postřehová skládačka s výukovými prvky,jak se naučit zacházet s myší“.Tolik všeobecně a teď si držte klobouky,vypustím na vás celou tu hrůzu.Postavy ve hře jsou neuměle namalovaní paňácové,naprosto statické figurky,které se ani nenamáhají otevírat ústa,když mluví.Nu což,to je tak asi nejmenší zlo,možná jsou to všechno břichomluvci.Vyšetřování samotné se zvrhlo v naprostou frašku.Neexistuje nějaká možnost svobodné vůle-vydat se do určité lokace,promluvit si s někým,s kým si chci promluvit já a ne program,vše se pohybuje po předem daných kolejích,uděláte to a to,automaticky si promluvíte s někým a přestěhujete se do další lokace,a tak to jde po celou hru.Sbírání důkazního materiálu-máte před sebou obrázek,opět naprosto statický,v kterém je  různě poschováván určitý počet předmětů,s kterých většina s případem naprosto nesouvisí,a vaším úkolem je na obrázku všechny důmyslně poschovávané předměty najít(tím,že na předmět klikněte myší)Pokud někdo z vás bude tak bláhový jako já a hru si pořídí,až bude,mimo jiné předměty,hledat na obrázku třeba osm skleniček,každá někde jinde a co možná nejméně viditelná,pochopí,proč za mnou co pět minut přiběhla manželka,ať jsem buďto zticha,nebo aspoň nemluvím sprostě.No,ale i tohle by se dalo,s pevně zavřenýma očima,nějak skousnout-na ulicích nebo i v bytech bývá hodně věcí a nevíte,která z nich je důležitá,tak musíte sebrat všechno-i když v této teorii vznikne mohutná trhlina ve chvíli,kdy musíte zpoza okna dvě patra nad ulicí,kde se nacházíte,sebrat schovaný květináč,nebo vykliknout plyšového medvídka,který se mazaně ukrývá na vršku dopravní značky.To všechno je ale naprosté nic v porovnání s groteskou,která přijde na řadu,když musíte „zlomit“ heslo nějakého počítače-obyvatelé New Yorku zřejmě mají k dispozici revoluční software,takže přístupová hesla netypují,místo toho skládají obrázková puzzle.Další z morových ran egyptských  přichází ve chvíli,kdy musíte odebrat třeba vzorek krve-naivkové,kdo se domníváte,že do krve stačí namočit stěrku.Kdepak,milánkové,celý flek,který je samozřejmě řádně po okrajích kostrbatý,musíte stěrkou pečlivě obkreslit,a běda,když se od tvaru fleku trochu odkloníte,musíte pak začnout obkreslovat znova.A na podobném principu miniher funguje vlastně celé vyšetřování,takže například při analýze DNA chytáte pinzetou jednotlivé molekuly,ukládáte je do správných chlívečků podle barvy a tvaru,když hledáte něčí adresu,musíte čarou spojit dvě cedulky se stejným jménem-ale pozor,nesmíte se přitom dotknout jiné cedulky,nebo vyjet z vymezeného prostoru-jak jsem už uvedl dříve,výuková hra pro děti,jak pohybovat s myší,a tak to jde pořád,hledání ukrytých předmětů,porovnávání obrázků,kdy hledáte,v čem se dva obrázky liší,skládání číselných puzzle,aby v každé řadě bylo stejné číslo,et cetera,et cetera.Jediná minihra,u které jsem se pobavil a strávil u ní,s pološíleným úšklebkem na tváři,asi hodinu,byla,jak se dá čekat,poněkud morbidního charakteru-simulace pádu oběti,aby se zjistilo,z kterého patra vypadnul nebožtík na zem.“Uííí…bum“,tělo se rozplácne o asfalt-vedle,vedle,netrefil se,netrefil,tak si jdeme skočit znova..“Uííí..bum“.Ať namáhám svoje šedé mozkové buňky,tedy to,co z nich zbylo,jak chci,nedokážu přijít na jediný alespoň trochu rozumný důvod,proč bylo CSI:NY stvořeno tímto způsobem.Zaprvé-i největší normální fanda CSI bude po několika puzzle otrávený tak,že nedokáže dohrát hru celou-já jsem vyjímka,nejsem normální a pak,v rámci objektivity jsem se prostě musel obětovat pro lidstvo a protrpět to až do konce-a zadruhé,díky nekonečným puzzle se hráč v příběhu samotném ztrácí,než vyřeší několik puzzle,zapomene,o co na počátku vlastně šlo,a pak,není žádná motivace zajímat se o to,proč něco dělám-k ničemu mi to během hraní není.A navíc,člověk,který žádné CSI předtím nehrál,může získat poněkud mylné představy o tom,jak některé věci u policie fungují –opravdu bych rád někdy viděl někoho ve skutečném životě,jak pinzetou chytá molekuly,mohla by to být docela zábava..:-)

Pověstným posledním hřebíčkem do rakve jsou rekonstrukce,v předchozích CSI hrách krásně barevně animované-v CSI:NY jsou pojaty komixovým způsobem,ke všemu dost nezdařeným.(obrázek Komix)

Vzhledem k výše uvedenému je snad každému jasné,že na něco takového se nedá napsat návod,jsem sice stejně,jako můj předchůdce Jára Cimrman,geniální,ale i genialita má svoje meze,takže pokud se nějaký zoufalec pustí do boje s CSI:NY a dostane se do potíží,pokud bude v mých silách,pomůžu,ale sepsat to,to po mě,lidi,nechtějte.

Když si,i s odstupem několika dní,shrnu vše z CSI:NY od A do Zet,vychází mi z toho pořád stejný výsledek-Ubisoft potřeboval na závěr roku ještě jednu nějakou hru,jedno jakou,tak seškrabali všechny puzzle,které jim zůstaly z předchozích her a splácali z toho něco,co se týká všeho možného,jen ne vyšetřování zločinů v New Yorku.Je to škoda,pokud chtěl Ubisoft s CSI serií skončit,mohl to udělat důstojnějším způsobem,než jaký zvolil.

M_K